Příběh od vody Petra Tichého

Začalo to v květnu 2021 na Jizeře na začátku rybářské sezony.

Krásné odpoledne, pohoda a klídek a najednou připlavala máma kachna se sedmi kačenkami. Neodolal jsem jejich štěbetání a začal je krmit.

Máma nejprve váhala, vždyť byla divoká a ne domácí. Nakonec si dodala odvahy a pro nabízenou pochoutku si přišla až ke mně.

Začátkem června nějakým způsobem přišla o jedno káče a měla bolavou packu tak že kulhala. Připlouvala s mladými pravidelně, hned vyskočili na břeh mezi rybářské pruty a dožadovali se krmení. Kdo by odolal takovým krásným tvorečkům a nedal jim něco do zobáku.

Mojí odměnou pak bylo počínající přátelství mezi námi. Vždy, když jsem jel na ryby, počítal jsem s krmením i pro kachny.

Nakonec jsme si ne sebe zvykli tak, že se pravidelně po krmení usadili mezi pruty a spali. Ani jim nevadilo, že jsme s vnukem dál chytali a usazovali čihátka nad jejich hlavami.

V červenci připlavali jako obvykle se nakrmit, ale tentokrát už bez mámy.

Byli dostatečně velcí a tak je vypustila do samostatného života.

Tak vzniklo naše přátelství a trvá do dnes, kdy už jsou velcí. Až zase pojedu na ryby budu čekat na milou společnost.

Petr